Konstrukce lze v programu RFEM 6 uložit jako bloky a znovu použít v jiných RFEM souborech. Výhodou dynamických bloků ve srovnání s nedynamickými je, že umožňují interaktivní změny konstrukčních parametrů úpravou vstupních proměnných. Například lze přidat konstrukční prvky tak, že se jako vstupní proměnná změní pouze počet polí. V tomto příspěvku ukážeme výše uvedenou možnost pro dynamické bloky vytvářené skriptováním.
Kromě předdefinovaných modelů, které jsou k dispozici jako bloky v Dlubal centru | Bloky, je možné vytvářet nové bloky a ukládat je způsobem popsaným v článku databáze znalostí „Ukládání modelů jako bloků v programu RFEM 6“.
V programu RFEM 6 je možné vybrané objekty (i celé konstrukce) uložit jako bloky a znovu je použít v jiných modelech. Rozlišujeme tři typy bloků: neparametrické, parametrické a dynamické bloky (pomocí JavaScriptu). V tomto příspěvku se zaměříme na první typ bloku (neparametrický).
Pokud chcete importovat blok s již uloženými zatíženími do existujícího modelu, zatěžovací stavy se neintegrují do stávajících zatěžovacích stavů, ale přidají se ke stávajícím.
V programech RFEM 5 a RSTAB 8 je užitečné parametrizovat často se vyskytující konstrukční prvky s proměnnými rozměry. Parametrizaci je možné vytvořit v Katalogu bloků a importovat do nového nebo již existujícího souboru.
V programu RFEM se plochy automaticky spojují, pokud mají společné hraniční linie. Když leží definiční linie jedné plochy na jiné ploše, je automaticky integrována do této plochy, pokud se jedná o rovinnou plochu. V případě zobecnělých čtyřúhelníkových ploch by však automatická detekce objektů byla poměrně složitá. Proto je příslušná funkce blokována. Integrované objekty je třeba zadat ručně.
Parametrizované zadání poskytuje uživatelům nástroj pro zvýšení efektivity. Umožňuje zadávat údaje o konstrukci a zatížení v závislosti na určitých proměnných hodnotách. Tyto proměnné (např. délka, šířka, provozní zatížení atd.) označujeme jako parametry.
V několika projektech jsou často zapotřebí stejné konstrukce, jako je například vaznice se sloupy a ztužidly. Rozměry je možné měnit přímo v programu RFEM případně RSTAB pomocí posouvání uzlů.
Příhradové stožáry představují typické příklady použití u ocelových konstrukcí. Příkladem těchto specifických příhradových konstrukcí mohou být telekomunikační stožáry či stožáry elektrického vedení, sloupy větrných elektráren a lanovek nebo lešení. Modelovat lze v programech RFEM a RSTAB tak, že se zadávají jednotlivé prvky stožáru. Při tom lze využít různé funkce kopírování a možnosti parametrického zadání. Tento postup bývá zpravidla časově náročný. Pohodlněji lze modelovat prostřednictvím přednastavených bloků z Katalogu bloků, které se ukládají automaticky při instalaci programu. Při generování nejrůznějších stožárových konstrukcí lze využít jako parametrizované prvky například stožárové segmenty, plošiny, anténové držáky nebo kabelové šachty.
Tiskový protokol programu RFEM/RSTAB obsahuje funkci textového bloku. Mit dieser Funktion kann man benutzerdefinierte Textblöcke mit Formatierung und Überschrift verfassen und in das Ausdruckprotokoll einfügen.
Kromě standardních funkcí mají zadávací tabulky hlavního programu také tzv. blokové funkce. S těmito funkcemi můžete upravit najednou data ve vybraných řádcích a sloupcích v tabulce.